Církev bratrská v Rakovníku

Bohoslužby probíhají v současné době za dodržení předepsaných opatření.

Bohoslužby zároveň vysíláme ON-LINE

VYSÍLÁME ŽIVĚ na YouTube

obrázek k článku změna

Změna

První měsíc nového roku už je dávno za námi a s ním odešla v zapomnění i podstatná část našich novoročních předsevzetí. Ty si dáváme s cílem něco v našem životě změnit, s něčím přestat, s něčím začít, někam se posunout. Jak ovšem všichni víme, novoroční předsevzetí jaksi nefungují. Do konce ledna jich prý umře celá polovina a v březnu devět z deseti. Čím to? Vždyť jsme tolik chtěli něco v našem životě změnit.

Jenže – opravdu chtěli? Ne tak docela! My bychom chtěli, aby některé věci v našem životě byly jinak. Ale něco opravdu změnit, to ve skutečnosti my sami nechceme. Máme totiž velký sklon k setrvačnosti v zaběhlých návycích a vzorcích chování. A změna, zvlášť zásadnější povahy, přináší nejistotu, diskomfort, vykolejení. A tak nakonec zůstaneme jen u tužeb, přání a neuskutečněných předsevzetí. Jenže pak ani nepřijde do našeho života žádná nová kvalita. Nikam se neposuneme.

Albert Einstein kdysi řekl, že nejvyšší formou šílenství je dělat pořád stejné věci a očekávat nové výsledky. Pokud tedy chceme, aby některé věci v našem životě byly jinak, budeme prostě muset v tom, co děláme, něco změnit.

Dobrou zprávou je, že to nejsme jen my sami, kdo by rád viděl náš život v mnohem lepších konturách, než nyní je. O kvalitě našeho života má jasnou představu také Ten, kdo nám ten život dal, kdo nás stvořil dokonce s určitým a konkrétním záměrem. On je milujícím Bohem, který zaplatil za dobro pro každého člověka. Tedy i za naše. Bůh chce, aby v našem životě probíhaly změny, které povedou ke kvalitě života podle jeho představy. A ta je často ještě mnohem vyšší a smělejší než naše sny.

A tak je to sám Bůh, který nás často v životě uvádí do změny. Iniciuje ji, vybízí nás k ní, provokuje, když my se jí vnitřně bráníme. Král David v jednom svém žalmu říká, jak nás Bůh chce životem vést – „Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ Problém je v tom, že my často na Boží tichý a jemný hlas nereagujeme. Buď proto, že jsme příliš zaměstnaní, žijeme hekticky a na soustředěné ztišení nemáme čas, nebo proto, že ho z nejrůznějších důvodů raději slyšet nechceme.

Proto do našeho života někdy přichází určitý diskomfort, tlak, nepříjemnosti – něco, co nás chtě nechtě nutí začít jednat. Ne všechny těžkosti v našem životě jsou tohoto původu, ale někdy tomu tak může být. A to proto, že důsledky, které by následovaly, pokud by do našeho života změna nepřišla, by byly mnohem horší než to, co nás právě potkalo.

Člověk už je takový, že bez tlaku zvenčí by se k některým krokům, jež mu v budoucnu mohou přinést mnohé požehnání, neodhodlal. Kolikrát už jsem v životě slyšel větu: „To, že mě vyhodili z práce, bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Protože jinak bych se k tomu, co dělám nyní, nikdy sám neodhodlal…“

Pán Bůh je Stvořitel. On rád tvoří nové věci a obnovuje to, co bylo ztraceno, rozbito, ukradeno…  Bůh chce obnovit náš život. Ví lépe než my, kde je chyba, deficit, kde jsme mimo, kde směřujeme jinam, než bychom měli.

My už jsme často v mnoha věcech rezignovali. Několikrát jsme to zkusili, i to novoroční předsevzetí jsme si dali….

Pán Bůh nikdy nerezignuje. Nikdy není unaven. On má pořád sílu, chuť i energii vytrhnout nás z našich destruktivních návyků, sklonů a životních vzorců. Proto je neúnavným tvůrcem, iniciátorem změn v našem životě. Povzbuzuje nás, motivuje nás, provokuje nás, uvádí nás do různých situací, abychom začali konečně některé věci řešit.

Dejme mu prostor. Dopřejme si čas a zkusme si udělat – i když už je dávno po Novém roce – malou inventuru svého života. Můžeme si položit třeba tyto otázky:

Pro co žiju? Kam jdu? Co je cílem mého života? Kam směřuji a čeho chci vlastně v životě dosáhnout? Kde je můj poklad? Kde je ve skutečnosti moje srdce?

Nezapomeňme, že Boží iniciace změny v našem životě není samoúčelná. Chce, abychom žili život v hojnosti. Je milujícím Bohem, který zaplatil pro dobro každého člověka.

Jak řekl už starozákonní prorok Izajáš – chce, abychom s radostí vyšli a byli vedeni k pokoji. Aby v našem životě namísto křoviny vyrostl cypřiš a místo plevele myrtoví (Iz 55, 12-13).

Tak směle do toho!