Můžeš rozhodnout, jaký bude tvůj odkaz

„Jošijáš se stal králem. Dělal, co je správné, a neuchýlil se napravo ani nalevo.“    2. Par 34:1-2

Když se Jošijáš stal králem, očistil Izrael od modlářství a začal s obnovou chrámu. Právě tehdy nalezl jeden kněz dávno ztracené svitky obsahující Boží slovo. Když Jošijáš slyšel, co v nich stojí, byl hluboce zasažen, protože si uvědomil, jak daleko se jeho lid vzdálil od Boha. Poslal tedy dotaz prorokyni Chuldě, co se s lidem stane? Ta mu odpověděla, že díky tomu, že činil pokání, když slyšel Boží slovo, bude jeho národ ušetřen, dokud bude žít (viz 2. Paralipomenon 34:14-27).
Celá jedna generace obdržela milost díky bezúhonnosti jednoho muže. A tento muž toho musel hodně překonat! Jošijášův děd Menaše byl něco jako starozákonní Hitler: „… nevinné krve prolil Menaše velice mnoho, až jí naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému“ (2. Královská 21:16). A jeho otec zemřel rukama vlastních důstojníků. V jeho epitafu nejspíš stojí: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích…“ (2. Královská 21:20). Jošijášovi bylo teprve osm let, když nastoupil na trůn. Okamžitě se rozhodl pro spravedlnost a celý život nepřestal dělat to, co bylo správné.
A jaké je z toho poučení? Své rodiče si nemůžeš vybrat, své vzory ale ano. Svou minulost nemůžeš změnit, můžeš se však nad ni povznést. Rodiče ti možná předali svou DNA, Ježíš ti však dává nový začátek. „Jako milované děti následujte Božího příkladu…“ (Efezským 5:1). Tvá minulost nemusí být tvým vězením. Máš právo rozhodovat o svém životě, máš právo ovlivnit svůj osud a můžeš si vybrat cestu, kterou se vydáš. Takže se rozhodni dobře, a jednou – třeba po několika generacích – budou druzí děkovat Bohu za tvůj odkaz.

Převzato z časopisu Slovo pro každý den se svolením vydavatele