Z té bouře se dostaneš

„Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději…“ Skutky 27:20

V životě existují chvíle, kdy se zdá, že Bůh je daleko. Modlíme se, ale cítíme se opuštění, vydaní napospas okolnostem, strachu a beznaději.

Pavel na tom byl stejně. Blížila se jeho příležitost kázat v Římě, byl zrovna na cestě tam, když na loď udeřil prudký vítr a uvrhl všechny do beznaděje. Pavel předvídal nejen to, jak to dopadne s lodí, posádkou a nákladem, ale i s „jeho vlastním životem“ (viz Skutky 27:10).

Ale kapitán, kormidelník ani setník, který ho měl na starosti, jeho varování nedbali. V důsledku toho se Pavel a jeho dvě stě sedmdesát pět spolucestujících ocitli v život ohrožující krizi, a on s tím nemohl nic dělat. Byl vyděšený a spolu se svými společníky prohlásil: „Už jsme se vzdali vší naděje na záchranu!“

Po mnoha dnech na moři, kdy nebylo vidět ani slunce ani hvězdy, které by je vedly, a orkán právě zuřil nejvíc, poslal Bůh Pavlovi anděla. „Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi“ (Skutky 27:24). Byli prostydlí, zmáčení a hladoví, když loď nakonec ztroskotala na ostrově jižně od Itálie.

Všechny okolnosti ukazovaly na tragédii a na to, že po Pavlově kázání v Římě je veta, že se tam tentokrát nemá šanci dostat. Když však druhý den ráno vyšlo nad ostrovem Malta slunce, bylo jasné, že je Bůh z bouře vyvedl přesně tam, kde je chtěl mít. A Pavel nakonec Boží slovo v Římě před císařem zvěstoval.
Takže seber odvahu – z té bouře se dostaneš!

Přetištěno z časopisu Slovo pro každý den se svolením vydavatele.